Řev zapomenutého tygra
mizí v dálce
mizí v mlze
doznívá v kostech
uhasíná
slzy osamělého poutníka
dávají vyrůst kopretinám na poušti
života
a uschnuly kopretiny; – poutník
již tudy nikdy neprošel
myslela jsem na tebe
a ty jsi se mi schovala
za dunou
života
a už jsem tě nenašla
– bílé kosti tygra
slunce žhne a zametá stopy
sejdeme se ve tmě
v chladu
nečti můj deník –
mohla by ses o sobě dozvědět pravdu
Žádné komentáře:
Okomentovat