apatie

Ve všech obrazovkách se všichni pohli.
Vidím pohyb za kamerami, ležím nehnutě, zírám, přežívám.
Trubky se vlní v šíleném útěku po stěnách tunelu.
Nadávám jim, ale mají pravdu.
Já už odnikud neutíkám.
Nohy mi shnily a rozpadly se.
Visím na řeznickém háku a houpu se.
Pozoruju svět z výšky a myslím si své.