Cizí vlastní krev

jak je to možný?
kde se v člověku bere tolik nenávisti k vlastní krvi?
chci si ji pustit žilou na špacír a vypustit
do světa pustýho vražedným pohledem
chci ji dostat pryč ze svýho života
aby ve mně nebyla
červená
zurčivá
zuřivá nenávist
nenávidím vlastní krev!!!
kde se ve mně bere?
cizí krev!
není moje, je jiná
nehřeje mě
trhá mi žíly
ubírá síly
cizácká krev!
kurva prodejná!
co si vlastně myslí? že ji budu živit?
peníze nechci!
jen vyschnout
a být napojena jinou krví
novou hladkou sladkou krví!
jinou, ale mojí!
novým životem skrz kterýžto procitnu
z vězení se svlíknu
žádná krev lepší než špatná!
jedová krev mým jedem protřelá
tvůj jed medu sladší
moje krev nová rudá mladá nasraná!
a bude se bránit jak uzná za vhodný!
bude si dělat co bude chtít
protože je nezávislá, oproštěná od své vlastní cizí krve!!!

hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně
hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně
nebuď sprostá na své rodiče
anebo říkaly nebuď slušná...?
ty hlasy v mých orgánech

s horkým čajem zalýzt do nory a
vysrat se na všecky odpory
prostě jen chviličku
v klidu žít
povídat nesmysly
a víno pít
jen na chvilku zase dejchat
už nemuset nikdy prchat
nechci už utíkat před lidma chtivejma
nacpat mi do mozku řídkou kaši
vždyť je to moje hruď
v níž srdce buší
budu se svíjet v radostným rauši
že jsem zas sama
se svojí duší
nechci už mluvit otvírat pusu
sem plná svinstva
lidskýho hnusu
leze mi po stole mozkovej závitek
ožralá zas padám
na chodník do blitek
a je mi líp
líp než kdy jindy
cejtim se někde pryč
u boha možná
kerej mě pošle zpět
do černý díry

že eště nejsem připravená
nejsem plná víry že tenhle svět je lepší než
kerejkoli jinej
možná je ale kdo to uvidí
když lidi
choděj s očima na zemi
hlavu skloň pod tíhou vlastních nenávistí
kdyby jen pohlédli na druhý bytosti
možná by poznali
že jsou jen hosti
na týhle zemi co
snaží se žít
a tak i já
snažím se pít
čistou pravdu co je hluboko v zemi ukrytá
a bojí se světla, tak jako já
já chci jen jedno světlo
jednou si píchnout
a klidně hned teďka
zase v krvi chcípnout
vždyť nejsem snad sama kdo hledá
něco lepšího než co mi daj
lidi co radši nechali oči mozek doma
hlavně že prachy v ruce svírá
a tak jsem naivní, co na tom
žiju snad pod sluncem? ne, jenom bliju
co jste mi vnutili
ze sebe dostávám ven
snad se zbavím nahromaděný
nenávisti
zděděný po vrstvách viny
nechcete vědět že jsme
docela jiný

jsme čistí, bílí
ale to vy stejně nemůžete vidět
jste černí námahou jak
udržet život ale utíká vám mezi žebry
jako vzduch co větráte do plic
ale ani ten tam nechce
dýcháte vztek a hrubost
my říkáme dost!
já to říkám!
vidím osvícené děti,
děti které vidí víc než
svět kolem nich
nespěje ke konci,
bude tu pro nás a vám konec
konec všech pochybností
my jsme si jistí
že bude v noci tma
a ve dne nikdo neztratí směr