jsem hluchá
ohlušená
světelnou rychlostí železné krabice
plné namačkaných upocených lidí
spěchají do nebo z práce
spěchají
honí se za odleskem ranního slunce
na hladině včerejší louže
nedívají se kolem sebe očima,
jen prázdné důlky se na mě upírají
a vane z nich ledová prázdnota
když vás zasáhne tak vás zmrazí
a nepustí
žádné teplo
míjím oprýskané baráky když vyjedu
z tunelu závislosti
slunce mi vypálí oči zůstanou prázdné důlky já je nechci
tohle není oslavná píseň drogám
Žádné komentáře:
Okomentovat