sou rány který nezašiješ
sou smrti který nepřežiješ
v dešti se koupám
řítím se tunelem a
tajně doufám
vemeš mě k sobě
vemeš mě k sobě
je krev která nestříká
je čas kterej netiká
sou lidi co stojej vokolo
neviděj do toho a
tajně doufám
že přijdeš k sobě
že přijdeš k sobě
asfaltem se brodit
tak jako loni
smrtka kosou mává
co na tom že se vzdávám a
nahlas doufám
vemeš mě s sebou
kam mrtvý se berou
sou tváře co se objevujou
na místech kam nepatřej
(třeba na zdech)
tápu po nich rukou ale
vždycky jen puknou a
zanechaj
krvavej vzdech
Žádné komentáře:
Okomentovat