Musíš jít

První ještě letní den, kdy celej den chčije. Těšila jsem se na první deště a temný oblohy, ale dnes si to nelze užít, pokud nepočítám otrávenou depresi a pocit marnosti. Je marné se snažit, protože vždy přijde někdo, kdo si na tobě rád zvýší sebevědomí a pocit vlastní potřebnosti. Kdo dává na odiv, jak jsem nejenže zbytečná, ale přímo překážející a jak potřebuju být ponižována, abych už se neuměla narovnat. Být srovnávána s jinými, kteří jsou skvělí jen zvenku. Pak se ale dozvíš, jakou špínu jsou ochotni provést na vlastních příbuzných. A nemůžeš to nikomu říct, protože by to stejně nemělo smysl, navíc tobě přece nikdo nevěří. Což ostatně není nic nového.

Temnota se zatím snáší pomalu, je ještě
léto, ještě se dá přijít domů za světla. Ještě si lze sednout v parku na zem a nadávat, jak to pálí. Končí období fesťáků a lidi se vracej na pražský zahrádky popíjet plastový pivo a sdílet fotky zapadajícího světla prohnaný sedmdesátkovým filtrem.

Déšť je uklidňující, vedro je agresivní a rozzlobený. Vlhký chlad mírní emoce a tlumí rozbouřenou krev. Déšť je taky výmluva, proč se nedá jít ven, proč se smí zalízt do rohu a snažit se lebku vtlačit do praskajících štuků. Jak to udělat, aby proříznutá tepna vykreslila na zdi dokonalý oblouk?

Předměty se začínají stávat nepřáteli, nechci je brát do ruky a používat, ale nelze se ničeho nedotýkat. Tělo by jedlo, ale myšlenka na chuť jídla je nechutná. Nechci slyšet a poslouchat, vnímat a reagovat. Myšlení je podezřele protetický, tak přemýšlím, jak se mu vyhnout. Okousaný nehty jsou už standard.

Od psychický únavy se nedá utýct, asi jako od bolesti zubů. Jo, leda prášky. Ale je to umělý, je to lež, je to převlek, je to maska, je to oltář, je to vzhlížení ke kříži, je to výkřik do prázdných věží vlastního zoufání. Nechat tělo, ať se s tím vyrovná samo, a mezitím bloumat ulicemi svých žil, které se pomalu stahují ke kostem.

Večer už je snadný to vzdát a zítra se pokusit znovu. Pokusit se zvednout hlavu, nadechnout se a dát se do práce, která je nudná, ale nutná. Dobře víš, že to musíš udělat, musíš fungovat, musíš chodit a konat, musíš přikyvovat, musíš pít, musíš vyslovovat, musíš jít a nemilovat