A piece of Prague...

... for Damien who was leaving Prague so I thought a little piece of our beautiful city would let him remember it more often ;)
Yeah, I know, I've been really lazy with posting ... This was May 2012.

Musíš jít

První ještě letní den, kdy celej den chčije. Těšila jsem se na první deště a temný oblohy, ale dnes si to nelze užít, pokud nepočítám otrávenou depresi a pocit marnosti. Je marné se snažit, protože vždy přijde někdo, kdo si na tobě rád zvýší sebevědomí a pocit vlastní potřebnosti. Kdo dává na odiv, jak jsem nejenže zbytečná, ale přímo překážející a jak potřebuju být ponižována, abych už se neuměla narovnat. Být srovnávána s jinými, kteří jsou skvělí jen zvenku. Pak se ale dozvíš, jakou špínu jsou ochotni provést na vlastních příbuzných. A nemůžeš to nikomu říct, protože by to stejně nemělo smysl, navíc tobě přece nikdo nevěří. Což ostatně není nic nového.

Temnota se zatím snáší pomalu, je ještě

No. 16

Drum me
on my back
play a whole symphony on my neck
Drug me
with your need
I'm a museum of tortury
indeed

(19.8.05, Příchovice)

Daria's birthday poster 2013

(7) Back for good

Well, I haven't added anything for ages, but trust me I was busy trying to adapt back to Czech culture...
And partying and meeting my friends and enjoying the summer and so on.
So what's new? I managed to get a new job and a promise of two more jobs! The first one is to

Ukradený chvíle

ukradený chvíle

těsně před ránem

jenom se hádáme

a k ničemu nedojdem

jenom se strkáme

a k ničemu neběžíme

malý možnosti

mluvit a bojovat

rukama rozhazovat

ukradený chvíle

jedeme dál

Erasmus in English - finally, guys!

So! Since many English speaking people ask me again and again how I'm doing here in Belgium, I finally slapped myself and said: You gotta save their souls! And my head..

Let's start from the middle. Or from the boring stuff. I live in student residences, or dorms, which are only about 6 months old, with big modern kitchens, the rooms have shower and toilet and a fridge and I don't share it with anyone, so it's pretty, and pretty expensive. I pay €383 monthly and my grant is €404. So before I came here I was all like: I'm not gonna drink at all, and I'll eat cheap....well, I do eat cheap, but I also buy beers so you can imagine... Student life. Last week's special Wednesday's beer offer in our Erasmus pub called The Porter House (aka cheesy Irish pub) was Delirium Tremens, and I can tell you, nomen omen. Next day I was praying for a quick painless death. Painfully enough, I survived and promised myself that I'm gonna stay dry for at least one week. It's going pretty well so far.

Porter House's barman on the left. He really calls himself Wolverine.

(6) Ardennalin!

Tak děcka, týden se s týdnem sešel a ode mě pořád žádné zprávy. Náprava nutná!
Minule jsem slibovala report o místním graffiti, ale protože mezitím se událo něco mnohem zajímavějšího a nezřízenějšího, tak to přesuneme zase na nedohledno a povíme si o minulém víkendu.

Aneb: Výlet do Ardenn! Válečná historie nás nezajímá, podle wikipedie jsou to sice hory, ale pouze v porovnání s ostatní belgickou krajinou, pro nás to jsou kopečky. No a za kopečkama... byl jednou jeden dům, kam jezdijou (Ostravština útočí) erasmáci kalit. Vesnička Arbrefontaine, totální zapadákov, což bylo jedině dobře, protože nikomu nevadil náš hluk. Přijeli jsme v pátek večer hladoví jak psi a hned jsme dostali véču, špagety aneb fusilli, jak mě poučila Italka Giulia, aneb takový ty zakroucený s mletým masem a omáčkou a kapkou tabasca. Češi nezahanbili a šli si přidat. Podruhé, potřetí... Pak už jen pivo (všechny pochutiny byly all inclusive) a nucená zábava v podobě diskantský soutěže o to, kdo uhodne song nebo jestli tančej líp holky nebo kluci. Stála jsem opřená o zeď a nalejvala se pivem, který se přes to jídlo ovšem nemohlo probourat, takže jsem čekala na účinky a pozorovala nadšené vrtění zadnicemi na stolech. Přišel ke mně jeden z ESN lidí a ptá se mě, proč se tvářím tak kysele. Říkám: protože tahle muzika je shit. On: co posloucháš teda (jako kdyby nic jinýho než popík neexistovalo)? Já: black metal... Sklapnul a zbytek večera se ode mě držel dál. Dobrá strategie. Pak jsem si stěžovala, že na mě pivo nepůsobí, protože jsem po okraj nacpaná fuseklema, nebo jak se ty těstoviny jmenujou. Kámoš poradil: bež za tím a tím, ten má vodku. No výborně. Potkala jsem ho na schodech a šli jsme si sednout ven. V konečném výsledku jsme vypili celou láhev napůl. Výhoda vodky je, že ráno nemáte kočku, nýbrž opici, takže lze snadno přejít zpět k pití bez větších obtíží. Ale k snídani pivo nebylo. Ukořistila jsem krabí salát, takže jsem byla spokojená. Potom jsme vyrazili na procházku po "horách", což nás hezky provětralo a připravilo na další veselí. Odpoledne jsme hráli prší, volejbal, fotbal a čekali na večeři. K ní bylo hovězí s houbovou omáčkou, salát a bramborové krokety ve tvaru válečků. Přídavky byly tentokrát chudší, ale moc jsem si pochutnala. Jídlo tu maj fakt moc dobrý, i v menze. S Voršilkou se to nedá srovnat, ale taky se nedaj srovnat ty ceny :(

(5) No speed limit

Takže, děti moje, je tu další díl pivního seriálu. Jak poznamenala Kuky, pivo se táhne mými příspěvky jako červená nit (proč červená? Snad zlatavá, ne?), ale od minulého týdne jsem znatelně přibrzdila, což je ovšem jen důsledek slitování se nad mými játry a také jejich příprava na příští víkend, kdy se jede do Ardenn.
Minulý týden se velmi podařil nedělní výlet do Bruselu. Měl tam totiž koncert můj kamarád a především geniální a jedinečný kytarista a zpěvák Andrea Rottin (slovy Bugrrrra: "Naprostej šílenec! A skvělej člověk!"), Ital žijící v Brně. Moje oblíbená Ruski Cat Song byla hned první, sledujte!

Jela jsem ještě s jednou Němkou, která celou dobu nezavřela pusu, ale vlak jel jen tři čtvrtě hodiny, tak se to dalo vydržet. Cesta od bruselského severního nádraží do klubu vede přes Red Light District, což jsem na vlastní oči viděla poprvý, takže jsem si musela připomenout, že zírat je neslušný. I když zrovna jim to asi nevadilo. Stejnak jsou ty holky ošklivý. Snad všecky maj plastový prsa a hodně tlustej make-up, aby nebylo vidět, jak jsou vyžilý a smutný, protože se kroutěj ve výloze jako činčily ve zverimexu, lákaj tě na kus masa a špulej vrásčitý rty..

Ne, ten obrázek jsem nefotila já, ale je to z té ulice.

(4) Čtvrtá hodina odbila a Daria ještě svítila...

Ve čtvrtek to bude měsíc, co jsem přijela, a nemůžu se rozhodnout, jestli mi to přijde jako týden nebo půl roku. Čas někdy letí hrozně rychle, jindy se to táhne. Každopádně už je mi tu o mnoho líp než ze začátku. Což je asi normální. Minulý čtvrtek jsem se konečně potkala s profesorem, který mi zadal práci - mám napsat report o českých terapeutických komunitách pro EMCDDA, které teď dává dohromady jakýsi sborník o TK po Evropě. To je na jeden předmět. Na ty další se musí zeptat těch, kteří je učí. Ti mi ovšem předtím napsali, ať se obrátím na něj, že on bude řešit celý můj studijní plán. Kdybych byla v ČR, tak řeknu, že to je klasickej chaos jako všude na Karlovce (nota bene - ne, nemám výzkum na to, jestli je chaos VŠUDE na Karlovce - ale tipuju a přeháním, jako vždy - ty víš, komu je tahle poznámka určena ;)). Ale tady je to tak se vším - klídek, pohodička, kein stress.