Musíš jít

První ještě letní den, kdy celej den chčije. Těšila jsem se na první deště a temný oblohy, ale dnes si to nelze užít, pokud nepočítám otrávenou depresi a pocit marnosti. Je marné se snažit, protože vždy přijde někdo, kdo si na tobě rád zvýší sebevědomí a pocit vlastní potřebnosti. Kdo dává na odiv, jak jsem nejenže zbytečná, ale přímo překážející a jak potřebuju být ponižována, abych už se neuměla narovnat. Být srovnávána s jinými, kteří jsou skvělí jen zvenku. Pak se ale dozvíš, jakou špínu jsou ochotni provést na vlastních příbuzných. A nemůžeš to nikomu říct, protože by to stejně nemělo smysl, navíc tobě přece nikdo nevěří. Což ostatně není nic nového.

Temnota se zatím snáší pomalu, je ještě

nuda

když to máš
tak to nechceš
když to neni
tak to sháníš
jednoduchá smutná pravda
krev mi vlejvá víno do žil
zase křičím – paranoia...
že ses toho nedožil –
– škoda – a co tady dělám já?
opíjím se,
ubíjím se,
nezměním se.

Ležet

1. kalendář už se naučil
otáčet si stránky sám,
záclony se šly samy vyprat a
jedna druhý pomohla na sušák.

jenže já si pomoct neumím!
tak kde je světlo?
kde je splín?

2. mám v kostech zmačkaný igelit,
chodím kolem sběrných surovin
a dneska zrovna maj zavříno
dneska mi nedaj šanci na
recyklaci

sama si pomoct neumím!
tak kde je světlo?
kde je splín?

3. mám tolik času že už jen zezadu
koukám do hodin
a srdce se mi občas zastavuje
– ne to není arytmie...

apatie

Ve všech obrazovkách se všichni pohli.
Vidím pohyb za kamerami, ležím nehnutě, zírám, přežívám.
Trubky se vlní v šíleném útěku po stěnách tunelu.
Nadávám jim, ale mají pravdu.
Já už odnikud neutíkám.
Nohy mi shnily a rozpadly se.
Visím na řeznickém háku a houpu se.
Pozoruju svět z výšky a myslím si své.

únava

Žít a být mrtvá
to je jako
být vzhůru a spát
a já jsem tak unavená
někde mezi
bděním a spánkem
ta mocná touha
po teplém hrobě
(ech co to kecám –
– po teplé posteli)
jen se dorůžova vyspat
nechat si zdát o tobě
a na ostatní se vysrat

zemření

Igelitové oči mě děsí ve snu
obracejí se ke mně s otázkou
i já se ptám
kdy půjdu za nimi
jsou blízko na dotyk
za obrazovkou zasklené
Po igelitu stékají kapky deště
mísí se s mými slzami
nemohu se očistit
i když věřím, že jsem špinavá
Z pod pytle se tlačí tlapka
běhala by, ale tělo je mrtvéjavascript:void(0)
v záškubech křeče mi chce říct
pojď se mnou anebo si mě tu nech
Naposledy nasává studeným čumákem
studený vzduch
máčím jí krk vlastní bezmocností
oči vytřeštěné bude sama
studená
ztuhlá
těžká
mrtvá.