pátek 16. března 2012

(5) No speed limit

Takže, děti moje, je tu další díl pivního seriálu. Jak poznamenala Kuky, pivo se táhne mými příspěvky jako červená nit (proč červená? Snad zlatavá, ne?), ale od minulého týdne jsem znatelně přibrzdila, což je ovšem jen důsledek slitování se nad mými játry a také jejich příprava na příští víkend, kdy se jede do Ardenn.
Minulý týden se velmi podařil nedělní výlet do Bruselu. Měl tam totiž koncert můj kamarád a především geniální a jedinečný kytarista a zpěvák Andrea Rottin (slovy Bugrrrra: "Naprostej šílenec! A skvělej člověk!"), Ital žijící v Brně. Moje oblíbená Ruski Cat Song byla hned první, sledujte!

Jela jsem ještě s jednou Němkou, která celou dobu nezavřela pusu, ale vlak jel jen tři čtvrtě hodiny, tak se to dalo vydržet. Cesta od bruselského severního nádraží do klubu vede přes Red Light District, což jsem na vlastní oči viděla poprvý, takže jsem si musela připomenout, že zírat je neslušný. I když zrovna jim to asi nevadilo. Stejnak jsou ty holky ošklivý. Snad všecky maj plastový prsa a hodně tlustej make-up, aby nebylo vidět, jak jsou vyžilý a smutný, protože se kroutěj ve výloze jako činčily ve zverimexu, lákaj tě na kus masa a špulej vrásčitý rty..

Ne, ten obrázek jsem nefotila já, ale je to z té ulice.

pondělí 5. března 2012

(4) Čtvrtá hodina odbila a Daria ještě svítila...

Ve čtvrtek to bude měsíc, co jsem přijela, a nemůžu se rozhodnout, jestli mi to přijde jako týden nebo půl roku. Čas někdy letí hrozně rychle, jindy se to táhne. Každopádně už je mi tu o mnoho líp než ze začátku. Což je asi normální. Minulý čtvrtek jsem se konečně potkala s profesorem, který mi zadal práci - mám napsat report o českých terapeutických komunitách pro EMCDDA, které teď dává dohromady jakýsi sborník o TK po Evropě. To je na jeden předmět. Na ty další se musí zeptat těch, kteří je učí. Ti mi ovšem předtím napsali, ať se obrátím na něj, že on bude řešit celý můj studijní plán. Kdybych byla v ČR, tak řeknu, že to je klasickej chaos jako všude na Karlovce (nota bene - ne, nemám výzkum na to, jestli je chaos VŠUDE na Karlovce - ale tipuju a přeháním, jako vždy - ty víš, komu je tahle poznámka určena ;)). Ale tady je to tak se vším - klídek, pohodička, kein stress.

pondělí 27. února 2012

(3) Jedeme dál

Slibuji, že se s vypětím všech sil pokusím psát alespoň jeden článek týdně. Jednak se toho pořád děje dost a jednak se někteří obávají o mé duševní zdraví (díky!).
Poslední příspěvek byl z minulého pondělka. Od té doby se mi podařilo přijít na způsob, jak platit za ubytování méně Komerční bance a více Belgické poště (s BP asi nemáte zkušenosti, ale KB svorně nenávidí kdekdo, takže chápete). V úterý jsem si za 80 éček konečně vypůjčila kolo, takže jsem se nekoordinovaně řítila po ulici, ale protože se to prý nezapomíná, tak i po pěti letech jsem dokázala bezpečně přistát v kolejním koloparkingu. Večer jsme měli schůzi ohledně pravidel soužití na kolejích. Předně po 11. hodině večerní má být na kolejích klid, jinak následují sankce. Abychom to otestovali, hned ve středu tu pár lidí zorganizovalo pařbu třetího patra (ano, mého patra). Ne že by se tu v kuchyni nekalilo téměř každodenně, ale tehdy sem přišli lidi i z jiných pater, prostě bengál. Kolem 1 hodiny popůlnoční jdu do kuchyně, resp. na balkón (však víte proč), pařby se účastnit nehodlám, kalit půjdu do Porteru. Sotva chci odejít z kuchyně, dorazí noční hlídka (jak od Rembrandta). Mrňavá ženská s obličejem bulldoga a jeden Mr. Muscle, asi kdyby někdo dělal problémy. Všechny začali zapisovat. Protestovala jsem, že se rámusu neúčastním, ale i tak mi druhý den přišel mail, že mám první varování. Ohradila jsem se, že se mě to netýkalo, na to mi odpověděli, že to berou v potaz. Dneska otevřu mail a čtu, že výdaje za noční hlídku jsou 17 euro za půl hodiny, ale vzápětí mi přišla další zpráva, že se mě to netýká. No tak doufejme a do kuchyně už jen ve dne...

Shut the door na Radiu R

Poslouchám a myslím na rodnou hroudu.
Shut-the-Door-22-2-2012

pondělí 20. února 2012

(2) Dobrodružství pokračuje - zatím jsem v džungli

Tak nevím. Možná mám jen smůlu, ale dnes se objevila nová komplikace: podle internetbankingu KB nelze poslat SEPA platbu do belgické ING, přitom na stránkách ING ji nabízejí, takže ji musí i přijímat.. SEPA je totiž výrazně levnější než standardní mezinárodní převod. Česká spořitelna má převod levnější, ale tam zase nemám tolik peněz. Takže je to výzva mé kreativitě. Peníze musí být na účtu kolejí do pátku, obvyklý převod trvá 3 dny, takže.... zejtra se to musí vyřešit! Shit!
Jinak horská jízda jménem erasmus pokračuje. Jeden den se neděje nic, druhý se děje všecko. Sobotní výlet do Brugg byl výborný, i když trochu pršelo a bylo moc temno na dobré fotky, ale i tak se povedly, vizte rajče.
Potkala jsem několik Čechů, se kterými je sranda, takže zapomínání rodného jazyka se nekoná, díky Ódinovi!

neděle 12. února 2012

(1) Gent - první dojmy

Takže konečně jsem za kopečkama. Tolik jsem se na to těšila, ale počáteční administrativa už mě pěkně unavuje. 17 éček za registraci na policii, plus ještě pět pasových fotek chtěj, to je děs. Na koleji je internet leda s kabelem, wifi tu nemají, aby studenti nestahovali filmy (také vám to přijde logické?). Takže každý pokus o něco z uložta končí během pár minut několika desítkami mega a nutností se připojit do sítě znovu. Ach jo, měla jsem si opravdu koupit tu 16GB flashku.
Jinak jsou koleje luxusní - půl roku nová budova s jednolůžáky s vlastní koupelnou a ledničkou a na patře kuchyní, která slouží jako přípravna na hospodu, aneb do půlnoci se nedá usnout. Taky kdo by spal - představa, že mě bude nahánět policajt, kterej přišel zkontrolovat, jestli tu opravdu bydlím, mi nedá spát. Pak zas půjdu já na policii, kde podepíšu lejstra v holandštině, vypláznu money a dostanu elektronickou kartu, která k ničemu neslouží.

neděle 23. října 2011

Světlo

Dneska večer nechci vidět tmu.
Chci si rozsvítit lampu
a nikdy nejít spát.
Budu zírat do žárovky
tak dlouho, až oslepnu,
až mé oči i mozek zčernají.
Přemíra světla přináší tmu.





březen 2006

čtvrtek 29. září 2011

The Grey Corridor

I am walking down this corridor, its walls grey, not white, but grey, grey with mould and whispering and stolen looks. From time to time I can see scratches in the plaster, like squeaks that cut the silence in two. Clients are passing me by, some quickly, in a nervous hastiness, others slowly, in their thoughtful steps, dragging their bodies like a useless sack of matter and liquid. There is no end to the corridor and they must reach the end before they... before they forget or before they don't reach it because reaching it is the only purpose here. Here and anywhere else just the same.
From time to time there are windows in the walls, like eyes or mouths or ears, and they are believed to see and shout and hear, and really – there are so many sounds behind them. There are colours and shapes and words and raindrops, but there is really no sense in sensing them. Clients are clients here, the customers, they await the service, they pay for it, though not in cash, they order and they eat, they dry their mouths and crack their fingers, they receive the bill. Just like in any other retail premises they don't pay much attention to other customers, only if the situation requests so, and that doesn't happen very often. I would say it seldom happens since the service is mostly exquisite. Exquisite as to what the clients need, and what certain others need them to need.
As it would seem from my description, the clients are not homogeneous. They might look the same to an amateur eye but they cannot deceive me, not me, no, I've seen them before and I know what to search for in their posture, the movements, the tilt of their heads. Each of them is specific, and had I been a more educated expert, I would've even known what kind of service each of them needs and receives. But being a simple self-studied little nothing I can only tell one type of a customer from another. I wasn't even sure which type I sympathesized with more – the quick ones or the slow ones. But it didn't matter. We are all trying to reach the end of the corridor. Here and anywhere else just the same.
A few tiny or medium-sized pictures on the walls, walls that fade in the distance, walls that fade and seem to fall on me as I'm walking down the corridor. Slowly, silently, serenely. Pictures printed and painted, happy and sad and good and bad, the four corners of a picture frame. The four corners of an eventual, half opened door on the wall oposite the one with the windows. A dimmed room, rather spacious but constricted. A weak smell of dusty books and semen in the showers, detergent and lunch. A glimpse of heads bobbing in distrust and unease, confused about what's inside and all the other things, too.

úterý 6. září 2011

Promo 2

another boring class at school... i guess this would look good on business cards.. what do you think? tell me in the comments or use the shoutbox on the front page. thanks!

sobota 3. září 2011

ať už to máš za sebou..


místo srdce kreditku
a v ruce prázdnou dlaň
tak si přilož ve spánku
k hlavě chladnou zbraň





23.4.10 9:30pm