ukradený chvíle
těsně před ránem
jenom se hádáme
a k ničemu nedojdem
jenom se strkáme
a k ničemu neběžíme
malý možnosti
mluvit a bojovat
rukama rozhazovat
ukradený chvíle
jedeme dál
sobota 7. dubna 2012
úterý 3. dubna 2012
Erasmus in English - finally, guys!
So! Since many English speaking people ask me again and again how I'm doing here in Belgium, I finally slapped myself and said: You gotta save their souls! And my head..
Let's start from the middle. Or from the boring stuff. I live in student residences, or dorms, which are only about 6 months old, with big modern kitchens, the rooms have shower and toilet and a fridge and I don't share it with anyone, so it's pretty, and pretty expensive. I pay €383 monthly and my grant is €404. So before I came here I was all like: I'm not gonna drink at all, and I'll eat cheap....well, I do eat cheap, but I also buy beers so you can imagine... Student life. Last week's special Wednesday's beer offer in our Erasmus pub called The Porter House (aka cheesy Irish pub) was Delirium Tremens, and I can tell you, nomen omen. Next day I was praying for a quick painless death. Painfully enough, I survived and promised myself that I'm gonna stay dry for at least one week. It's going pretty well so far.
Porter House's barman on the left. He really calls himself Wolverine.
Let's start from the middle. Or from the boring stuff. I live in student residences, or dorms, which are only about 6 months old, with big modern kitchens, the rooms have shower and toilet and a fridge and I don't share it with anyone, so it's pretty, and pretty expensive. I pay €383 monthly and my grant is €404. So before I came here I was all like: I'm not gonna drink at all, and I'll eat cheap....well, I do eat cheap, but I also buy beers so you can imagine... Student life. Last week's special Wednesday's beer offer in our Erasmus pub called The Porter House (aka cheesy Irish pub) was Delirium Tremens, and I can tell you, nomen omen. Next day I was praying for a quick painless death. Painfully enough, I survived and promised myself that I'm gonna stay dry for at least one week. It's going pretty well so far.
sobota 31. března 2012
(6) Ardennalin!
Tak děcka, týden se s týdnem sešel a ode mě pořád žádné zprávy. Náprava nutná!
Minule jsem slibovala report o místním graffiti, ale protože mezitím se událo něco mnohem zajímavějšího a nezřízenějšího, tak to přesuneme zase na nedohledno a povíme si o minulém víkendu.
Aneb: Výlet do Ardenn! Válečná historie nás nezajímá, podle wikipedie jsou to sice hory, ale pouze v porovnání s ostatní belgickou krajinou, pro nás to jsou kopečky. No a za kopečkama... byl jednou jeden dům, kam jezdijou (Ostravština útočí) erasmáci kalit. Vesnička Arbrefontaine, totální zapadákov, což bylo jedině dobře, protože nikomu nevadil náš hluk. Přijeli jsme v pátek večer hladoví jak psi a hned jsme dostali véču, špagety aneb fusilli, jak mě poučila Italka Giulia, aneb takový ty zakroucený s mletým masem a omáčkou a kapkou tabasca. Češi nezahanbili a šli si přidat. Podruhé, potřetí... Pak už jen pivo (všechny pochutiny byly all inclusive) a nucená zábava v podobě diskantský soutěže o to, kdo uhodne song nebo jestli tančej líp holky nebo kluci. Stála jsem opřená o zeď a nalejvala se pivem, který se přes to jídlo ovšem nemohlo probourat, takže jsem čekala na účinky a pozorovala nadšené vrtění zadnicemi na stolech. Přišel ke mně jeden z ESN lidí a ptá se mě, proč se tvářím tak kysele. Říkám: protože tahle muzika je shit. On: co posloucháš teda (jako kdyby nic jinýho než popík neexistovalo)? Já: black metal... Sklapnul a zbytek večera se ode mě držel dál. Dobrá strategie. Pak jsem si stěžovala, že na mě pivo nepůsobí, protože jsem po okraj nacpaná fuseklema, nebo jak se ty těstoviny jmenujou. Kámoš poradil: bež za tím a tím, ten má vodku. No výborně. Potkala jsem ho na schodech a šli jsme si sednout ven. V konečném výsledku jsme vypili celou láhev napůl. Výhoda vodky je, že ráno nemáte kočku, nýbrž opici, takže lze snadno přejít zpět k pití bez větších obtíží. Ale k snídani pivo nebylo. Ukořistila jsem krabí salát, takže jsem byla spokojená. Potom jsme vyrazili na procházku po "horách", což nás hezky provětralo a připravilo na další veselí. Odpoledne jsme hráli prší, volejbal, fotbal a čekali na večeři. K ní bylo hovězí s houbovou omáčkou, salát a bramborové krokety ve tvaru válečků. Přídavky byly tentokrát chudší, ale moc jsem si pochutnala. Jídlo tu maj fakt moc dobrý, i v menze. S Voršilkou se to nedá srovnat, ale taky se nedaj srovnat ty ceny :(
Minule jsem slibovala report o místním graffiti, ale protože mezitím se událo něco mnohem zajímavějšího a nezřízenějšího, tak to přesuneme zase na nedohledno a povíme si o minulém víkendu.
Aneb: Výlet do Ardenn! Válečná historie nás nezajímá, podle wikipedie jsou to sice hory, ale pouze v porovnání s ostatní belgickou krajinou, pro nás to jsou kopečky. No a za kopečkama... byl jednou jeden dům, kam jezdijou (Ostravština útočí) erasmáci kalit. Vesnička Arbrefontaine, totální zapadákov, což bylo jedině dobře, protože nikomu nevadil náš hluk. Přijeli jsme v pátek večer hladoví jak psi a hned jsme dostali véču, špagety aneb fusilli, jak mě poučila Italka Giulia, aneb takový ty zakroucený s mletým masem a omáčkou a kapkou tabasca. Češi nezahanbili a šli si přidat. Podruhé, potřetí... Pak už jen pivo (všechny pochutiny byly all inclusive) a nucená zábava v podobě diskantský soutěže o to, kdo uhodne song nebo jestli tančej líp holky nebo kluci. Stála jsem opřená o zeď a nalejvala se pivem, který se přes to jídlo ovšem nemohlo probourat, takže jsem čekala na účinky a pozorovala nadšené vrtění zadnicemi na stolech. Přišel ke mně jeden z ESN lidí a ptá se mě, proč se tvářím tak kysele. Říkám: protože tahle muzika je shit. On: co posloucháš teda (jako kdyby nic jinýho než popík neexistovalo)? Já: black metal... Sklapnul a zbytek večera se ode mě držel dál. Dobrá strategie. Pak jsem si stěžovala, že na mě pivo nepůsobí, protože jsem po okraj nacpaná fuseklema, nebo jak se ty těstoviny jmenujou. Kámoš poradil: bež za tím a tím, ten má vodku. No výborně. Potkala jsem ho na schodech a šli jsme si sednout ven. V konečném výsledku jsme vypili celou láhev napůl. Výhoda vodky je, že ráno nemáte kočku, nýbrž opici, takže lze snadno přejít zpět k pití bez větších obtíží. Ale k snídani pivo nebylo. Ukořistila jsem krabí salát, takže jsem byla spokojená. Potom jsme vyrazili na procházku po "horách", což nás hezky provětralo a připravilo na další veselí. Odpoledne jsme hráli prší, volejbal, fotbal a čekali na večeři. K ní bylo hovězí s houbovou omáčkou, salát a bramborové krokety ve tvaru válečků. Přídavky byly tentokrát chudší, ale moc jsem si pochutnala. Jídlo tu maj fakt moc dobrý, i v menze. S Voršilkou se to nedá srovnat, ale taky se nedaj srovnat ty ceny :(
pátek 16. března 2012
(5) No speed limit
Takže, děti moje, je tu další díl pivního seriálu. Jak poznamenala Kuky, pivo se táhne mými příspěvky jako červená nit (proč červená? Snad zlatavá, ne?), ale od minulého týdne jsem znatelně přibrzdila, což je ovšem jen důsledek slitování se nad mými játry a také jejich příprava na příští víkend, kdy se jede do Ardenn.
Minulý týden se velmi podařil nedělní výlet do Bruselu. Měl tam totiž koncert můj kamarád a především geniální a jedinečný kytarista a zpěvák Andrea Rottin (slovy Bugrrrra: "Naprostej šílenec! A skvělej člověk!"), Ital žijící v Brně. Moje oblíbená Ruski Cat Song byla hned první, sledujte!
Jela jsem ještě s jednou Němkou, která celou dobu nezavřela pusu, ale vlak jel jen tři čtvrtě hodiny, tak se to dalo vydržet. Cesta od bruselského severního nádraží do klubu vede přes Red Light District, což jsem na vlastní oči viděla poprvý, takže jsem si musela připomenout, že zírat je neslušný. I když zrovna jim to asi nevadilo. Stejnak jsou ty holky ošklivý. Snad všecky maj plastový prsa a hodně tlustej make-up, aby nebylo vidět, jak jsou vyžilý a smutný, protože se kroutěj ve výloze jako činčily ve zverimexu, lákaj tě na kus masa a špulej vrásčitý rty..
Ne, ten obrázek jsem nefotila já, ale je to z té ulice.
Minulý týden se velmi podařil nedělní výlet do Bruselu. Měl tam totiž koncert můj kamarád a především geniální a jedinečný kytarista a zpěvák Andrea Rottin (slovy Bugrrrra: "Naprostej šílenec! A skvělej člověk!"), Ital žijící v Brně. Moje oblíbená Ruski Cat Song byla hned první, sledujte!
Jela jsem ještě s jednou Němkou, která celou dobu nezavřela pusu, ale vlak jel jen tři čtvrtě hodiny, tak se to dalo vydržet. Cesta od bruselského severního nádraží do klubu vede přes Red Light District, což jsem na vlastní oči viděla poprvý, takže jsem si musela připomenout, že zírat je neslušný. I když zrovna jim to asi nevadilo. Stejnak jsou ty holky ošklivý. Snad všecky maj plastový prsa a hodně tlustej make-up, aby nebylo vidět, jak jsou vyžilý a smutný, protože se kroutěj ve výloze jako činčily ve zverimexu, lákaj tě na kus masa a špulej vrásčitý rty..
pondělí 5. března 2012
(4) Čtvrtá hodina odbila a Daria ještě svítila...
Ve čtvrtek to bude měsíc, co jsem přijela, a nemůžu se rozhodnout, jestli mi to přijde jako týden nebo půl roku. Čas někdy letí hrozně rychle, jindy se to táhne. Každopádně už je mi tu o mnoho líp než ze začátku. Což je asi normální. Minulý čtvrtek jsem se konečně potkala s profesorem, který mi zadal práci - mám napsat report o českých terapeutických komunitách pro EMCDDA, které teď dává dohromady jakýsi sborník o TK po Evropě. To je na jeden předmět. Na ty další se musí zeptat těch, kteří je učí. Ti mi ovšem předtím napsali, ať se obrátím na něj, že on bude řešit celý můj studijní plán. Kdybych byla v ČR, tak řeknu, že to je klasickej chaos jako všude na Karlovce (nota bene - ne, nemám výzkum na to, jestli je chaos VŠUDE na Karlovce - ale tipuju a přeháním, jako vždy - ty víš, komu je tahle poznámka určena ;)). Ale tady je to tak se vším - klídek, pohodička, kein stress.
pondělí 27. února 2012
(3) Jedeme dál
Slibuji, že se s vypětím všech sil pokusím psát alespoň jeden článek týdně. Jednak se toho pořád děje dost a jednak se někteří obávají o mé duševní zdraví (díky!).
Poslední příspěvek byl z minulého pondělka. Od té doby se mi podařilo přijít na způsob, jak platit za ubytování méně Komerční bance a více Belgické poště (s BP asi nemáte zkušenosti, ale KB svorně nenávidí kdekdo, takže chápete). V úterý jsem si za 80 éček konečně vypůjčila kolo, takže jsem se nekoordinovaně řítila po ulici, ale protože se to prý nezapomíná, tak i po pěti letech jsem dokázala bezpečně přistát v kolejním koloparkingu. Večer jsme měli schůzi ohledně pravidel soužití na kolejích. Předně po 11. hodině večerní má být na kolejích klid, jinak následují sankce. Abychom to otestovali, hned ve středu tu pár lidí zorganizovalo pařbu třetího patra (ano, mého patra). Ne že by se tu v kuchyni nekalilo téměř každodenně, ale tehdy sem přišli lidi i z jiných pater, prostě bengál. Kolem 1 hodiny popůlnoční jdu do kuchyně, resp. na balkón (však víte proč), pařby se účastnit nehodlám, kalit půjdu do Porteru. Sotva chci odejít z kuchyně, dorazí noční hlídka (jak od Rembrandta). Mrňavá ženská s obličejem bulldoga a jeden Mr. Muscle, asi kdyby někdo dělal problémy. Všechny začali zapisovat. Protestovala jsem, že se rámusu neúčastním, ale i tak mi druhý den přišel mail, že mám první varování. Ohradila jsem se, že se mě to netýkalo, na to mi odpověděli, že to berou v potaz. Dneska otevřu mail a čtu, že výdaje za noční hlídku jsou 17 euro za půl hodiny, ale vzápětí mi přišla další zpráva, že se mě to netýká. No tak doufejme a do kuchyně už jen ve dne...
Poslední příspěvek byl z minulého pondělka. Od té doby se mi podařilo přijít na způsob, jak platit za ubytování méně Komerční bance a více Belgické poště (s BP asi nemáte zkušenosti, ale KB svorně nenávidí kdekdo, takže chápete). V úterý jsem si za 80 éček konečně vypůjčila kolo, takže jsem se nekoordinovaně řítila po ulici, ale protože se to prý nezapomíná, tak i po pěti letech jsem dokázala bezpečně přistát v kolejním koloparkingu. Večer jsme měli schůzi ohledně pravidel soužití na kolejích. Předně po 11. hodině večerní má být na kolejích klid, jinak následují sankce. Abychom to otestovali, hned ve středu tu pár lidí zorganizovalo pařbu třetího patra (ano, mého patra). Ne že by se tu v kuchyni nekalilo téměř každodenně, ale tehdy sem přišli lidi i z jiných pater, prostě bengál. Kolem 1 hodiny popůlnoční jdu do kuchyně, resp. na balkón (však víte proč), pařby se účastnit nehodlám, kalit půjdu do Porteru. Sotva chci odejít z kuchyně, dorazí noční hlídka (jak od Rembrandta). Mrňavá ženská s obličejem bulldoga a jeden Mr. Muscle, asi kdyby někdo dělal problémy. Všechny začali zapisovat. Protestovala jsem, že se rámusu neúčastním, ale i tak mi druhý den přišel mail, že mám první varování. Ohradila jsem se, že se mě to netýkalo, na to mi odpověděli, že to berou v potaz. Dneska otevřu mail a čtu, že výdaje za noční hlídku jsou 17 euro za půl hodiny, ale vzápětí mi přišla další zpráva, že se mě to netýká. No tak doufejme a do kuchyně už jen ve dne...
pondělí 20. února 2012
(2) Dobrodružství pokračuje - zatím jsem v džungli
Tak nevím. Možná mám jen smůlu, ale dnes se objevila nová komplikace: podle internetbankingu KB nelze poslat SEPA platbu do belgické ING, přitom na stránkách ING ji nabízejí, takže ji musí i přijímat.. SEPA je totiž výrazně levnější než standardní mezinárodní převod. Česká spořitelna má převod levnější, ale tam zase nemám tolik peněz. Takže je to výzva mé kreativitě. Peníze musí být na účtu kolejí do pátku, obvyklý převod trvá 3 dny, takže.... zejtra se to musí vyřešit! Shit!
Jinak horská jízda jménem erasmus pokračuje. Jeden den se neděje nic, druhý se děje všecko. Sobotní výlet do Brugg byl výborný, i když trochu pršelo a bylo moc temno na dobré fotky, ale i tak se povedly, vizte rajče.
Potkala jsem několik Čechů, se kterými je sranda, takže zapomínání rodného jazyka se nekoná, díky Ódinovi!
Jinak horská jízda jménem erasmus pokračuje. Jeden den se neděje nic, druhý se děje všecko. Sobotní výlet do Brugg byl výborný, i když trochu pršelo a bylo moc temno na dobré fotky, ale i tak se povedly, vizte rajče.
Potkala jsem několik Čechů, se kterými je sranda, takže zapomínání rodného jazyka se nekoná, díky Ódinovi!
neděle 12. února 2012
(1) Gent - první dojmy
Takže konečně jsem za kopečkama. Tolik jsem se na to těšila, ale počáteční administrativa už mě pěkně unavuje. 17 éček za registraci na policii, plus ještě pět pasových fotek chtěj, to je děs. Na koleji je internet leda s kabelem, wifi tu nemají, aby studenti nestahovali filmy (také vám to přijde logické?). Takže každý pokus o něco z uložta končí během pár minut několika desítkami mega a nutností se připojit do sítě znovu. Ach jo, měla jsem si opravdu koupit tu 16GB flashku.
Jinak jsou koleje luxusní - půl roku nová budova s jednolůžáky s vlastní koupelnou a ledničkou a na patře kuchyní, která slouží jako přípravna na hospodu, aneb do půlnoci se nedá usnout. Taky kdo by spal - představa, že mě bude nahánět policajt, kterej přišel zkontrolovat, jestli tu opravdu bydlím, mi nedá spát. Pak zas půjdu já na policii, kde podepíšu lejstra v holandštině, vypláznu money a dostanu elektronickou kartu, která k ničemu neslouží.
Jinak jsou koleje luxusní - půl roku nová budova s jednolůžáky s vlastní koupelnou a ledničkou a na patře kuchyní, která slouží jako přípravna na hospodu, aneb do půlnoci se nedá usnout. Taky kdo by spal - představa, že mě bude nahánět policajt, kterej přišel zkontrolovat, jestli tu opravdu bydlím, mi nedá spát. Pak zas půjdu já na policii, kde podepíšu lejstra v holandštině, vypláznu money a dostanu elektronickou kartu, která k ničemu neslouží.
neděle 23. října 2011
Světlo
Dneska večer nechci vidět tmu.
Chci si rozsvítit lampu
a nikdy nejít spát.
Budu zírat do žárovky
tak dlouho, až oslepnu,
až mé oči i mozek zčernají.
Přemíra světla přináší tmu.
březen 2006
Chci si rozsvítit lampu
a nikdy nejít spát.
Budu zírat do žárovky
tak dlouho, až oslepnu,
až mé oči i mozek zčernají.
Přemíra světla přináší tmu.
březen 2006
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)