Minule jsem slibovala report o místním graffiti, ale protože mezitím se událo něco mnohem zajímavějšího a nezřízenějšího, tak to přesuneme zase na nedohledno a povíme si o minulém víkendu.
Aneb: Výlet do Ardenn! Válečná historie nás nezajímá, podle wikipedie jsou to sice hory, ale pouze v porovnání s ostatní belgickou krajinou, pro nás to jsou kopečky. No a za kopečkama... byl jednou jeden dům, kam jezdijou (Ostravština útočí) erasmáci kalit. Vesnička Arbrefontaine, totální zapadákov, což bylo jedině dobře, protože nikomu nevadil náš hluk. Přijeli jsme v pátek večer hladoví jak psi a hned jsme dostali véču, špagety aneb fusilli, jak mě poučila Italka Giulia, aneb takový ty zakroucený s mletým masem a omáčkou a kapkou tabasca. Češi nezahanbili a šli si přidat. Podruhé, potřetí... Pak už jen pivo (všechny pochutiny byly all inclusive) a nucená zábava v podobě diskantský soutěže o to, kdo uhodne song nebo jestli tančej líp holky nebo kluci. Stála jsem opřená o zeď a nalejvala se pivem, který se přes to jídlo ovšem nemohlo probourat, takže jsem čekala na účinky a pozorovala nadšené vrtění zadnicemi na stolech. Přišel ke mně jeden z ESN lidí a ptá se mě, proč se tvářím tak kysele. Říkám: protože tahle muzika je shit. On: co posloucháš teda (jako kdyby nic jinýho než popík neexistovalo)? Já: black metal... Sklapnul a zbytek večera se ode mě držel dál. Dobrá strategie. Pak jsem si stěžovala, že na mě pivo nepůsobí, protože jsem po okraj nacpaná fuseklema, nebo jak se ty těstoviny jmenujou. Kámoš poradil: bež za tím a tím, ten má vodku. No výborně. Potkala jsem ho na schodech a šli jsme si sednout ven. V konečném výsledku jsme vypili celou láhev napůl. Výhoda vodky je, že ráno nemáte kočku, nýbrž opici, takže lze snadno přejít zpět k pití bez větších obtíží. Ale k snídani pivo nebylo. Ukořistila jsem krabí salát, takže jsem byla spokojená. Potom jsme vyrazili na procházku po "horách", což nás hezky provětralo a připravilo na další veselí. Odpoledne jsme hráli prší, volejbal, fotbal a čekali na večeři. K ní bylo hovězí s houbovou omáčkou, salát a bramborové krokety ve tvaru válečků. Přídavky byly tentokrát chudší, ale moc jsem si pochutnala. Jídlo tu maj fakt moc dobrý, i v menze. S Voršilkou se to nedá srovnat, ale taky se nedaj srovnat ty ceny :(
V sobotu večír byl na programu "Bal Marginal" aneb obleč si co nejšílenější věci. Jeden z českýho klanu si do podprsenky od plavek nafoukl kondomy (s čokoládovou příchutí!!!) a oblíkl si tanga (fialový!). Na hlavu jsem mu půjčila svůj kočičí kulich. Musím říct, že to pro něj byl asi zážitek, když mu všichni sahali na kozy. Takže sranda byla, pivo teklo proudem a opravdu jsem si to užila, včetně tancování na tu přiblblou hudbu. Před začátkem Balu jsme měli dvě hodinky volno, ty jsme strávili na pokoji vytlemený jako rozšlápnutej jogurt a hláškující na plný pecky. Samozřejmě nic moc z toho není běžně vtipný, ale vypatlanost a demence udělala svý a ještě v pondělí mě bolely svaly v obličeji a břiše od smíchu.
No prdel byla, doslova:
Někdo po mně chtěl i nějakou audiovideo dokumentaci, ale natočila jsem jen jednu tmavou věc. Ale něco na tom vidět je, tak aspoň pro představu...
Video: Dva tancující. Kostýmy: "Blbeček" a "Tutanchamon Batman/Moučnej červ". Ehm.
Druhej den byl poněkud krušnej, protože jsme ráno museli balit a trmácet se busem do Dinantu, kde je vojenská pevnost, na kterou naštěstí vede lanovka. Prohlídka byla poněkud nudná, ale jen do chvíle, než jsme prošli zákopy a dostali se do "simulátoru kocoviny". Ne že bychom ho potřebovali, ani neznám účel té místnosti, ale zem je nakloněná sem a tam, takže se vší silou držíte sloupků a doufáte, že to přežijete. Cestu domů jsme zčásti prospali a zčásti strávili sledováním filmu Unknown. Bylo to super a kdybych nesletěla ze schodů (napůl za to mohla moje společenská únava a napůl brutální kluzkost podlahy po celým baráku), tak jsem to přežila bez jedinýho škrábanečku. O játrech ovšem nemluvím. Nemluvěj se mnou.
A to jsem si říkala, že po takovým víkendu to chce oraz. Jasně, ve středu jsme byli v Městském muzeu Gentu, což časově vycházelo akorát tak, že jsem dojela na rugbyový zápas, kde hrál spolubydlící kámoše. Tak jsme tam seděli, občas křičeli: "Sejmi ho!!!", popíjeli bíry a mrzli, protože navečer je ještě pořád zima, i když přes den je hic. Před desátou skončilo finále a my dojeli do Porteru, kde měli zrovna v akci pivo s příznačným názvem Delirium Tremens. Moc mi chutnalo a to tak, že jsem čtvrtek prospala.
Takže jsem si dneska slíbila, že víkend bude suchej a pokud možno, tak i co největší kus příštího týdne. Podařilo se mi provést většinu jarního úklidu a dokonce i udělat něco do školy, takže mám radost a nedočkavě hledím vstříc dalším šťastným zítřkům.
Z België zdraví
Daria
Jako vždycky zajímavé čtení:D.Je vidět, že nuda nepatří nejen do českých luhů a hájů ,ale ani do belgických....pokud ovšem luhy a háje mají/jakože mají :))))./. Pivečko to věru je nebeský dar, vše sloty a trampoty bere na zmar.....atd.atd. češi rozumí,...milovníci české operní klasiky rozumí dvakrát:))).
OdpovědětVymazatI bez podpisu vím, kdo jsi! :)) díky za koment ;)
Vymazat