pátek 16. března 2012

(5) No speed limit

Takže, děti moje, je tu další díl pivního seriálu. Jak poznamenala Kuky, pivo se táhne mými příspěvky jako červená nit (proč červená? Snad zlatavá, ne?), ale od minulého týdne jsem znatelně přibrzdila, což je ovšem jen důsledek slitování se nad mými játry a také jejich příprava na příští víkend, kdy se jede do Ardenn.
Minulý týden se velmi podařil nedělní výlet do Bruselu. Měl tam totiž koncert můj kamarád a především geniální a jedinečný kytarista a zpěvák Andrea Rottin (slovy Bugrrrra: "Naprostej šílenec! A skvělej člověk!"), Ital žijící v Brně. Moje oblíbená Ruski Cat Song byla hned první, sledujte!

Jela jsem ještě s jednou Němkou, která celou dobu nezavřela pusu, ale vlak jel jen tři čtvrtě hodiny, tak se to dalo vydržet. Cesta od bruselského severního nádraží do klubu vede přes Red Light District, což jsem na vlastní oči viděla poprvý, takže jsem si musela připomenout, že zírat je neslušný. I když zrovna jim to asi nevadilo. Stejnak jsou ty holky ošklivý. Snad všecky maj plastový prsa a hodně tlustej make-up, aby nebylo vidět, jak jsou vyžilý a smutný, protože se kroutěj ve výloze jako činčily ve zverimexu, lákaj tě na kus masa a špulej vrásčitý rty..

Ne, ten obrázek jsem nefotila já, ale je to z té ulice.


Tolik k neděli. V pátek zorganizovali lidé z ESN Games night, což jsem ocenila jako změnu programu od kalení k (relativně) inteligentní zábavě. Scrabble, na který se všichni těšili, sice nebyl, zato jsme si zahráli méně známé hry jako Saboteurs (permoníci kopou tunel ke zlatu), Set! (hledáte určitou trojici karet) a nejlepší a nejujetější Party animals. Princip je jednoduchý a srandy kopec. Na začátku si každý vylosuje jedno zvíře, jehož zvuk je nyní hráčova veřejná identita. Potom se karty vykládají na stůl a ve chvíli, kdy se na stole objeví dvě karty se stejným zvířetem, tito dva lidé musí udělat zvuk protihráče. Občas se identita změní. Takže se místností rozléhalo bučení, štěkání, kokrhání a podobně, přičemž cenu za nejlepší zvuk vyhrál kamarád za "krávu na horské dráze" a "topící se slepici". Pak jsme šli na pivko do Porteru a spát.

V pondělí zase Pinuts, zase basa piv, ale tentokrát jsem se nebavila. Měla jsem kašel, tancovat se mi nechtělo, neseděla mi atmosféra. Bylo mi z toho spíš smutno. Zase ti samí lidé, stejný program, stejná muzika. Šla jsem brzo domů. Zato úterý bylo veselejší. Šla jsem si totiž zaplatit výše zmíněný výlet do Ardenn. ESN kancl otvírá v 7 večer, ale jako spousta dalších lidí jsme byli prohnaný a naběhli jsme tam už v 5. Netřeba říkat, že už v tu dobu tam bylo dobře dvacet lidí před náma. Ale to nevadilo, skočili jsme si pro pár pivek, uvelebili se v židlích na chodbě a kecali. Počet míst je omezen velikostí jednoho autobusu, takže 55, z čehož snad polovic budeme Češi. Program je poměrně jednoduchý: nějaký to chození po krásách přírodních i historických, jídlo prý připravené samotnými majiteli Porteru, piva kolik vypiješ a nakonec Bal Marginal, což znamená "navleč na sebe co nejšílenější vohoz". Dva dny a dvě noci na plnej plyn, aspoň zatím to tak vypadá. Těším se.

Zítra mám narozky a po 4 letech to bude poprvé, co je neoslavím uspořádáním koncertu mých oblíbených kapel. Je to škoda, ale snad se dožiju příštího března.. V Porteru je St. Patrick's Day a myslím, že když k tomu přifařím svoje narozky, tak to bude dobrá akce. Po zaplacení výletu jsme šli na pouti na horskou dráhu, pro mě to byla premiéra a ohromně se mi to líbilo, i když 4 éčka za asi minutu a půl je docela pálka, ale stálo to za to. Pak jsme chvíli zevlili s pivkama u mě na pokoji, ale potom se lidi sebrali a šli dom a já se sebrala a šla do Porteru. Myslím, že brzo protancuju boty...

Ve středu v noci (resp. ve čtvrtek v půl 2 ráno) jsem šla s jedním Belgičanem na noční procházku městem, protože jsem chtěla nafotit nějaké klišé noční fotky (viz níže). Na místě srazu jsme potkali společnou kamarádku, tak jsme šli ve třech a byl to fajn pokec.
Konečně jsem si koupila vafle a už teď můžu říct, že jsem na nich závislá, stejně jako na hranolkách z vyhlášenýho stánku na Overpoortu, kde je prodává Bulhar, co neumí anglicky. Ty jsou ale drahý na to, abych je jedla každej den (střední s omáčkou vyjdou na 2,50). Sice se toho najíš, ale nikdy nemáš dost, a já si přecejenom nemůžu dovolit utrácet tolik. Ale aspoň občas... omáčka Samurai mi teda nakládá, ale pod pivo není nic lepšího než pořádnej oheň v krku!

Sint Baafs Catedral. Jedna ze tří věží, které jsou symbolem města. I Tolkien by záviděl.

Na týhle ceduli u řeky se píše, že zábava, relaxace, slunce, historický Gent atd. cena 0, pokuta za znečištění veřejných prostor 120 euro.
Tolik k belgickému humoru. Příště se těšte na report o místní graffiti scéně!

Žádné komentáře:

Okomentovat